PhDr. Kateřina Čadilová

Mukařov je místo, které mám ráda, asi hlavně proto, že je ze tří stran obklopené lesy. Silueta kostela a lidé, s nimiž tu žiju v součtu už 30 let.

Obvykle říkám, že jsem náplava druhé generace – rodiče se rozhodli odejít z Prahy a postavit si v Mukařově dům v době, kdy to ještě nebylo běžné, tedy v 70. letech minulého století. A protože se tehdy stavělo převážně svépomocí, trávila jsem tu ve stavební boudě a ve stanu prázdniny od svých deseti let. Do místní školy jsem chodila dva roky, pak jsem se přesunula na gymnázium do Říčan. Dost brzy jsem se vdala a dvacet let bydlela jinde, ale od roku 2005 jsem zpátky, a nelituju!

Líbí se mi, že je tu pár kroků do lesa, a i krátká procházka může být každý den jiná. A současně je tu všechno, co člověk potřebuje – obchody, lékárna, lékař, restaurace, knihovna, galerie a spousta zajímavých akcí. Taky mě těší, jak se pomalu, ale jistě zlepšuje vzhled veřejných prostranství a péče o ně. Nelíbí se mi houstnoucí doprava a vandalové, kteří si ničeho neváží. Což jsou věci, které asi neumíme změnit, všechno ostatní je na nás.

Po gymnáziu jsem studovala obor vědecké informace a knihovnictví, dnes se tomu vznešeně říká informační věda. Mám tři děti – někdy s nadsázkou říkám „tří generací“, letos jim bude 41, 33 a 19 let. Od dvou starších (syna a dcery) mám už šest vnoučat. Hlídací babička být nestíhám, ale aspoň se snažím se staršími vnoučaty podnikat to, co je baví a rodiče moc nestíhají – v zimě lyžujeme, v létě jezdíme na výlety. A s nejstarší vnučkou už došlo i na ruční práce, které si oprašuju jako relaxaci. Jinak si dopřávám ještě jeden koníček – španělské flamenko. (Přišlo mi do cesty náhodou před více než dvaceti lety a dlouho trvalo, než jsem do něj trochu pronikla, teď je to vášeň a výzva, co ve svém pokročilém věku ještě dokážu.)

V Mukařově žiju s mámou, která v červenci oslavila 92 let, partnerem a naší společnou dcerou. Ta letos odmaturovala a chystá se na vysokou školu, takže ji doma vídáme stále méně, ale mám radost, že jsem ji „nakazila“ a už se taky zapojuje do komunitních aktivit. V KKCM vedla teens klub a je aktivní členkou dobrovolné taneční skupiny mukařovské mládeže.

Kdybych věřila na astrologii, řekla bych, že jsem díky narození 21. ledna sice Vodnář, ale trochu ještě Kozoroh. Uvnitř jsem systematik, což jsem si ještě utužila studiem knihovnictví, ale současně potřebuju být kreativní a svobodná. Asi logicky proto má profesní dráha vedla od informatiky a krátkého působení v knihovnách k PR a práci pro evropské instituce, až jsem zakotvila v neziskovém sektoru. Už 16 let pracuji pro organizaci, která se snaží podporovat prověřené lokální produkty napříč Českou republikou, vedu asociaci, která zastřešuje více než 30 regionů s vlastní značkou kvality.

Je to práce nesmírně pestrá, protože spojuje mnoho oborů, a vzhledem k omezeným financím na zaměstnance mám možnost si vyzkoušet opravdu všechno – od nastavení certifikačních pravidel a osvěty o legislativních podmínkách výroby, přes správu webu a sociálních sítí nebo automatizaci procesů, až po propagaci a organizaci veřejných akcí. Souběžně s tím je mým úkolem i získávání grantů a jejich administrace, stejně jako vedení organizace jako takové. A ještě navíc mám možnost relativně zblízka poznávat, jak se žije v jiných obcích a městech, protože našimi partnery jsou místní akční skupiny nebo sdružení obcí z celé republiky.

To všechno je myslím skvělá průprava pro práci pro obec, což jsem si mohla vyzkoušet v letech 2018–2022, kdy jsem byla v Mukařově uvolněnou místostarostkou. Další téměř dva roky jsem byla manažerkou svazku obcí Ladův kraj, což byl další průnik všech výše zmíněných oblastí. Od poloviny roku 2024 jsem na plný úvazek zpátky v Asociaci regionálních značek, kde se nám podařilo úspěšně realizovat mezinárodní projekt podpořený z programu Interreg Central Europe a zahájit realizaci dalšího, financovaného z Programu švýcarsko-české spolupráce. Obci se snažím pomáhat alespoň ve volném čase, nejen jako zastupitelka a předsedkyně Výboru pro školství a kulturu, ale třeba i jako amatérský grafik či fotograf.

Asi vrozená hyperaktivita. Jako politiku jsem to nikdy nebrala, jenom jako potřebu dělat věci, které mají smysl a přinášejí užitek a radost. Na úplném počátku byl nápad založit v Mukařově mateřské centrum, s nímž přišli v roce 2007 manželé Šoupalovi. Jelikož jsem zrovna měla taky mimino, přihlásila jsem se na výzvu v tehdejším časopise Mukařov-sko, a pak už to šlo (skoro) samo… Spolu s dalšími třemi maminkami jsme centrum opravdu rozjely a vybavily prostory v tehdejší detašované školní budově v Příčné 61. Centrum bylo zastřešené občanským sdružením Mukařov-sko, kterému předsedal Vítek Šoupal – s vizí propojit náplavy a starousedlíky a nedopustit, aby byl Mukařov pouze „noclehárnou“ pro dojíždějící, takže bylo logické, že jsem mu kývla na nabídku, že budu na kandidátce pro obecní volby v roce 2010. Tehdy jsem se ale jako 11. ještě do zastupitelstva nedostala, musela jsem si počkat dva roky, kdy jsem „zdědila“ mandát právě po Vítkovi, který se s celou rodinou odstěhoval do Německa.

Začátky byly náročné, nastoupila jsem v polovině volebního období, ničemu jsem nerozuměla. Ale kolem mateřského centra a akcí, které pořádalo Mukařov-sko, bylo práce dost, takže jsem se rozhodně nenudila. V následujícím volebním období se povedlo získat pro volnočasové aktivity další prostory v Příčné 61 a transformovat mateřské centrum do KKCM – v září oslavíme deset let. To jsem se už naplno zapojovala i do kulturních aktivit, třeba stěhování knihovny do větších prostor, nebo vzniku galerie spojené s Czech Pointem. To se stalo u příležitosti historických slavností v roce 2018, které jsem pomáhala organizovat. Také jsem se od začátku podílela na přípravě Obecního zpravodaje pro Mukařov, Srbín a Žernovku, který vychází od roku 2015.

Asi bylo logické, že mi po volbách roku 2018 byla nabídnutá funkce místostarostky. A s ní vedle kultury i starost o odpady a taky třeba školu. To jsou složitá témata, která budou vždycky vyvolávat kontroverze, přesto si ale myslím, že změny, které jsme v obou těchto oblastech nastartovali, nyní prokazují svou oprávněnost.

Také se v tomto období podařilo ustavit radu obce, která byla opravdu výkonným orgánem a posunula celou řadu projektů. A ukázala, že na obci nerozhodují politické ambice, ale schopnosti a ochota pracovat, což vedle nás „uvolněných“ prokázali i další radní Tomáš Kouba a Hana Zákoucká, ač byli zvoleni každý za jiné uskupení s původně dost kritickým programem.

Dobře nastartovaná spolupráce skončila po volbách v roce 2022, kdy jsme v nově ustaveném zastupitelstvu nenašli na půdorysu jednotlivých kandidátek shodu na tom, kdo by měl obec řídit a kam by měla směřovat. To vedlo v únoru 2023 k odvolání dosavadního dlouholetého starosty a zvolení Hany Zákoucké do této funkce.

Hanky si nesmírně vážím za odvahu, s níž se tohoto úkolu zhostila. Zpočátku to nebylo vůbec jednoduché a doteď má můj respekt za to, že se vzdala lukrativní profese projektantky a šla v zájmu rozvoje obce do neznáma a doslova s kůží na trh. Myslím, že nejlepším důkazem, že to byla pro naši obec pozitivní změna, je přehled realizovaných projektů a akcí za tři roky jejího starostování.

Bohužel přišly i nezaviněné problémy, zejména s rekonstruovanou hlavní školní budovou, které zastavily jiné naplánované projekty. Ale i při jejich řešení Hanka spolu s ředitelem školy Danem Bartákem prokázala, že má nejen vize, ale ve skutečně vážné situaci dokáže zachovat chladnou hlavu a neúnavně pracovat na co nejlepším řešení. Věřím, že to neoceňuji jen já – moc mě těší, že do nadcházejících voleb jdeme se silným týmem sdružujícím lidi, kteří mají na rozvoj obce podobný názor, a hlavně jim jde skutečně o věc, ne o funkce.

Z předešlého vyplývá, že nejbližší jsou mi kulturní aktivity, třeba organizace Pouťového festivalu, který se koná už poosmé, letos v osvěžené podobě díky nové kulturní referentce obce. Dlouhodobě se snažím pomáhat i KKCM a obecní knihovně, naposled tak, že jsem napsala projekt, který získal dotaci Ministerstva kultury a pomůže seniorům i teenagerům, aby pro ně digitální technologie nebyly zlý pán, ale dobrý sluha, a navíc zkusili navzájem spolupracovat.

Přes pestrou nabídku vzdělávacích i společenských aktivit má Mukařov jednu velkou bolest – absenci sálu pro pořádání kulturních akcí. Ač jsme byli středisková vesnička, za socialismu jsme se nedočkali kulturního domu, protože tu přece byla svépomocně postavená sokolovna. Je smutný paradox, že ta je i nyní, více než 70 let po svém vzniku, jediným sálem v obci, který navíc musí pokrýt i potřeby školního tělocviku.

Jejich adekvátní saturování je už dlouhá léta prioritou. S ohledem na finanční náročnost současných staveb a malou šanci na dotační financování budeme muset hledat rozumný průsečík potřeb a možností. Pevně doufám, že se v příštím volebním období dočkáme kvalitní tělocvičny, kterou bude možné v případě potřeby využít i pro veřejné akce. Současně se ale nabízí i možnost vybudovat menší kapacity, které by mohly v nějaké podobě sloužit kulturním aktivitám – v „Osmičce“, bývalé hospodě na Srbíně, a také v současném areálu technických služeb, pokud se jej podaří přestěhovat na nově získaný pozemek u čistírny odpadních vod. K realizaci obou projektů bych moc ráda přispěla, věřím, že si je naše obec zaslouží.

Také bych ráda navázala na aktivity, s nimiž jsem začala coby místostarostka – tehdy jsem iniciovala nový web obce a zavedení elektronického platebního portálu, a taky se mi podařilo Mukařov zapojit do projektu evropských „chytrých vesnic“. Líbí se mi myšlenka, že chytrá vesnice nemusí vždy znamenat drahé technologie, stačí nový přístup k řešení starých problémů, což je způsob přemýšlení, který mě vždy bavil. V reálném životě může mít třeba podobu rozšířených služeb pro seniory nebo levnější energie díky komunitním obnovitelným zdrojům.